Melancholik

Stydím se, stydím se, stydím se.

Fakt jsem chtěla něco sepsat, ale moje melancholie posledních dní byla silnější než já (opět). V poslední době se nemůžu zbavit toho pocitu, co chci skutečně dál dělat (opět), chci za sebou zanechat nějakou stopu, nechci strávit celej zbytek života jako kancelářská krysa, přenechám to hrdě někomu jinému. Je to snad špatný, že chci být šťastná a dělat něco, co má smysl? Někdo mi teď na dálku vzkáže, že si nemám nač stěžovat, mám střechu nad hlavou, zdraví, rodinu, práci... ALE co když to prostě nestačí? To je vše, co po mně zůstane? Z práce do práce, víkend a dáme opáčko.

Aby to nevypadalo jen jako filozofický kecy, tak jsem začala konat a teď musím hold čekat, co se bude dít. Každopádně takhle to dál nejde, nejsem šťastná, chci v sobě najít tu Verču, která měla sny (najdu je ještě někdy?), která nebyla naprogramovaná chodit ráno do práce a večer domů a která se ráno nebudila s tím, že musí do práce. Ten stereotyp mě ničí. Ničí mě poslouchat něčí rozkazy a vědět, že je to vlastně všechno k ničemu a nemá to smysl, ničí mě předstírat snahu, přetvařovat se, že mě to děsně baví, ničí mě v tom dál takhle pokračovat. Vím, že nejde všechno hned, takže si dám načas a všechno promyslím (což dělám teď většinu času).

Abych jenom nemelancholikovala, tak bych ráda shrnula dění v posledních dnech, co jsem nebyla aktivní (do kategorií žejo, je to přehlednější viď).

• Jak jste jistě zaznamenali (dle mé poslední fotky) přišly mi moje vysněné lacláče (trošku těhule, ale je mi to fu(c)k) a samozřejmě stopadasáté tříčo s plameňákovcem (muselo bejt)

• Nakoupila jsem nášivky (kterých je teď všuda hafo) a rozhodla se vylepšit moje lacláče, nakoupila jsem dvoje balení nášivek a v posledním obchodě zjistila, že tam mají nášivky s plameňákem (strašně jsem je chtěla), ALE nechala jsem je tam (škoda no, ale tak nebudu celá plameňáková no, už tak je toho dost)

• Zatoužila jsem po hodinkách (dětských) s jednorožci z Tchiba (infantilní fakt), ALE nekoupila jsem je! Se umím ovládnout žejo, navíc už mi to přišlo trošku moc (jenom trošičku)

• Měla jsem homeoffice, parádička víš co

• Na svátky jsem byla doma, pohodička na chalupě (škoda, že jsem to nezdokumentovala), miluju Rybí(z)

• Pořídila jsem si tričko na kterém jsou kočky, ananasy a banány? Tohle je už bez komentáře fakt.

• Uvařila jsem bombastickou rajskou 

• Cvičím i nadále - už nejedu Jillian (řekněme, že jsem to trošku nedávala) a začala jsem s jógou, která mi přijde i vzhledem k mé náladě a situaci výborná na odreágování

• Koupila jsem si mladý kokos (uvidíme, kolik si vytrpím, než se k němu dostanu)

• Megamoc jsem se spálila (nikdy se nepoučím)

•  Měla sobotní poobědovou dřímku, která se zvrtla na tři hoďky zhruba (skvěle strávený čas) 

Dál už bych pokračovala samými netradičně dělanými věcmi v sobotu (praní, úklid..), kterými Vás zatěžovat nebudu (už jsem si vylila srdíčko dostatečně).

V následujícím týdnu mě bude čekat školení na Access (přerušení stereotypu), Nespresso kapsle (jupíjej), kadeřnice (takže budu vypadat konečně jako člověk, vlasy už mám strašný), nemilá část v podobě prodloužení kuponu na MHD a spoooosty dobrého kafíčka a snídaní.

Mějte se Plameňákově a nesmutněte, unicorns are real!

chybí tam plameňák :( a unicorns hodinky