Jsem Pesimista.

Míváte někdy víkend ve stylu "nechci nikam a nic"? Kde Vám k existenci stačí zásoba čokolády, kafe, dobrá kniha, postel a ticho? A když přijde neděle (krutá mrcha), tak máte pocit, jako by Vás někdo okradl o víkend a chcete, aby trval minimálně jednou tolik? Nemám ráda neděle, člověk ví (a smiřuje se s tím), že zase začíná nový týden, který nebude nijak odlišný od těch předchozích. Tlačenice v metru, kyselé výrazy lidí zírajících do mobilů, předstírání, že tento týden bude prostě jiný. Upřímně už mě serou (a fakt se všem seberealizujícím se jedincům, pracujícím na osobní rozvoji omlouvám) všechny ty řeči typu "mám ráda pondělky, začíná tím pro mě něco nového", "buďme pozitivní", "pracujme na svém (sebe)rozvoji", "hledejme svou cestu", "jděme si za svými cíli", co jsou to za kecy a kdo a proč nám to lije do hlavy? Prostě nemám ráda pondělky a neděle. Jsem kvůli tomu negativní a pesimistická? Třeba jo a co? Přestane se točit Země? Sluníčko zajde a už nevyjde? Umře koťátko? Je chyba, že nejedu na vlně seberozvoje? Že lidem nemažu při pondělku med kolem huby? Pesimismus se prostě nenosí Verčo! Nikdo se s tebou nebude kamarádit ty bručoune jeden.

Předem se omlouvám všem, kteří si mysleli, že bude tenhle článek plný srdíček, smajlíků a obláčků. Prostě nebude. Znáte ten pocit, kdy máte náladu pod psa a pustíte si písničku, díky které zjistíte, že ta osoba na druhém konci přesně ví, jaký to je, a je na Váši straně? Prostě Vám to vyzpívá z hlavy a vy si nepřipadáte jako loooser. To stejné Vám dokážou zajistit knížky, vezmou Vás pryč z reality dnešního "positive vibes" světa někam pryč, třeba na Sever, kde se stala ňáká hrůza a vy musíte přijít na to, kdo co, jak a proč. Největším uměním je, když Vás autor v závěru knihy přečůrá takovým stylem, že nestačíte koukat a jen před ním smekáte a obdivujete, jak to promyslel do největšího detailu, aby Vás zmátl. Takové knížky mám ráda. Ráda se bojím, mám ráda autory, kteří dokáží děj a samotnou událost dotáhnout do konce (na rozdíl ode mně) a vyhrát si s ní takovým způsobem, že Vám nezbývá na konci knihy jen zírat a říkat si "klobouk dolů, je to borec". Jsou to autoři, kteří s Vámi dokážou manipulovat, abyste si mysleli to a to a nakonec je obrat a s ním i konec knihy. Tenhle víkend jsem nutně potřebovala nějaký psychologický thriller, něco, od čeho se prostě nebudu moct odtrhnout a nebudu mít "zlé" myšlenky (rozumějte, teďka se nenosí smutné obličeje, všichni musíme být jenom veselí, everyday). 

Ani jsem sama nečekala, že to bude v takovém temném duchu, ale co, motivace je všude plno, tak se taky na ten svět můžeme podívat z druhé strany a nežít jen na obláčku s ovečkami. Navíc venku prší, to si žádá dobrý horor a článek v tomto duchu. Skutečně mám ten pocit jen já nebo je všude motivace a seberealizace plno? "Joo musíš na sobě makat, abys něco v životě dokázal", se všemi dobře vycházet a lézt někomu do prdele jenom proto, aby ses měl "líp"? Díky nechci. Tohle je přetvářka jako prase a jednou to musí vyplavat na povrch, nikdo to nevydrží věčně a někdy ten pohár seberealizace prostě přeteče a už nebude na čem pracovat, ten člověk se stane dokonalým, bez potíží, bez emocí, sluníčkový svět. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu velký optimista, jsem z těch lidí, kteří to vidí raději černě (nebo prostě tak, jak to je, bez růžových brýlí), aby pak byli mile překvapeni, jak se to vlastně všechno vyvrbilo. Řekla bych, že jsem pesimistický realista (jestli něco takového je) s 1% naivitou v těle, která fotí oblohu, měsíc, obláčky, srdíčka a tak. Nejsem jenom pesimista, bývám i milá, třeba když si dám kafe, bubble nebo něco dobrého k jídlu.

Abych se tady nerozepisovala na sto stran, tak to trochu zkrátím. Nemám ráda nucené veselí lidí, přetvářku za kterou se přitom skrývá úplně někdo jiný, blbé vtipy na úkor druhých, s tím jděte do háje, to stejné platí o zesměšňování druhých (opět komplex méněcennosti některých jedinců), lezení do prdele výše postaveným (na to jsem vysloveně alergická), víte co? Nedělejte ze sebe machry a raději si ten život žijte a podělejte podle sebe, ne podle nějakých pouček druhých, kteří ví stejně velký prd. Amen.

V budoucnosti bude existovat něco jako protipesimistická klinika pro nekonečné pesimisty, myslím, že bude probíhat v podobném duchu jako schůzka anonymních alkoholiků. "Ahoj, jmenuju se Veronika a trpím pesimismem, můžete mě prosím vyléčit? Jsem pro svět nežádoucí."

Hits

Ňákou dobu jste tady neměli mou oblíbenou kategorii Verča DJ a její oblíbenci poslední doby. Takže napravuji, a říkala jsem si, že takhle v neděli by to mohlo být fajn pro začátek nového týdne a zlepšení Vašeho pondělí.

O víkendu jsem nedělala nic spešl, celou sobotu jsem se hrabala v blogu a vylepšovala, co se dalo a vzhledem k tomu, že v tom ještě nejsem moc zběhlá, tak jsem se s tím celkem natrápila (nervy dostaly zabrat), ale jsem zase o něco chytřejší :)! A to je fajn. Celkem by mě zajímal Váš názor na tuhle novou podobu, zda se Vám líbí, případně, co by bylo lepší udělat. Budu ráda za jakékoli rady. Chtěla jsem to udělat víc "hravé", aby to nebylo příliš uťáplé (jelikož jsem malý blázen) a jako správný Plameňák jsem se rozhodla to udělat s hlavou v oblacích. Takže teď budete mít každý článek jako na obláčku (Verčo, Verčo).

V neděli jsem si kreslila (po sto letech) a vymýšlela a hrála si s představou svého loga. A musím říct, že mě to bavilo, jelikož jako správný analytik zahrabaný denodenně v excelu a accessu, jsem začala využívat druhou hemisféru, která už chudák ani netušila, že ještě existuje (což je škoda). Neztrácejte kvůli své práci svou kreativitu (a své já). Mně by třeba ani nenapadlo, že díky koupě foťáku mě začne focení tak bavit, vymýšlet nové a nové způsoby fotek (fotím hlavně kafe žejo). Když jsem zakládala tenhle blog, ani by mě nenapadlo, že mi to vydrží víc jak měsíc. A ono ejhle. Takže jestli Vám něco dlouhou dobu nedá spát, jděte do toho! Přece jenom žijem jenom jednou, tak je škoda to úplně promrhat ne?

Než se dostanu k samotnému seznamu mých nej, chtěla bych tento článek věnovat Johnu Newmanovi, statečnému klukovi a jedinečnému zpěvákovi, který na tom teď není nejlíp a přesto se nevzdává. Johne klobouk dolů, hlavně zdravíčko!

Anne Marie - Alarm tahle mladá slečinka rozhodně ví, co dělá. A já jí fandím. Poslouchám neustále dokola.

Tove lo - Cool girl tohle je prostě Cool věc. 

DJ Snake ft. Justin Bieber - Let me love you moc dobře víte, jak to mám s Justinem, ale tohle je prostě pecka. A prostě je moje oblíbené slovo (to už taky víte).

Twenty one pilots - Heathens jak už jistě víte z předchozího článku, zbožňuju zpěváka Twenty one pilots. Roztomilouš s potetovaným krkem, pusu. Nezapomeňte na hitovku Ride, taky suprovní věc. 

Lil Wayne, Wiz Khalifa & Imagine Dragon - Sucker for pain tuhle hitovku jsem zaslechla úplnou náhodou. A totálně mě pohltila a chytla. Když jsem dávala svůj slavný PC do opravy a měla náladu pod psa, tenhle song to za mě vystihl, to mě na těchle písničkách baví. Nemusíte nic říkat, všechno za Vás někdo vykřičí.

Charlie Puth - We Don't Talk Anymore (feat. Selena Gomez) nemám problém si tohle poslechnout třeba 10krát po sobě. Spojení Seleny a Charlieho je prostě ončo!

Ariana Grande - Into You nešlápnete vedle, chytlavý song, ideální pro páteční "trsací" večer.

Kent Jones - Dont Mind na poprvé nic moc, ale je to jedna z těch, kterou je potřeba si naposlouchat několikrát. Pak jí podlehnete a budete si jí broukat ve sprše (nee vůbec si nezpívám).

Desiigner- Panda prostě Panda. To chceš. Cejtíš se jako machr, když to posloucháš, velkej borec.

Selena Gomez - Kill Em With Kindness povedený song. Škoda, že se mi tak snadno naposlouchal a přeposlouchal. Teď ho hrajou všude a to už mě neba.

⑪ gnash - i hate u, i love u tuhle si budete broukat pěkně dlouho. Nemůžu s ní přestat, trochu jako droga (myslím kafe žejo). Palec nahoru, vždycky se při ní zasním a jsem jak v oblacích, v minulosti...

FRENSHIP - Capsize Hejeja Hejeja, prostě peckovní věc todleto!!! Garance závislosti je potvrzená milionem plameňáků z 10.


Cheat Codes x Kris Kross Amsterdam - SEX trošku sprosťárna, ale text je šíleně chytlavý. Nedá Vám pokoj.

OneRepublic - Wherever I Go dlouhou jsem odolávala. Pak jsem viděla klip a žeru to! Tohle musíte vidět, perfektní a výstižné. Z každodenního života kancelářských krys.

John Newman - Olé novinka z dílny Johna a Calvina. Tenhle song by měl být o rozchodu Calvina a Taylor (velká škoda, tak jim to slušelo!). Kdo ví, jak to bylo, nicméně John je sympaťák a já mu fandím a věřím, že to zvládne. Olé Johne.

Mandrage - Travolta mám je ráda. Kluky jedny ušatý. Kvůli nic jsem pak jak tele, co si to zpívá furt dokola. A ty to vííííš!!!!

Přátelé, to je pro dnešek vše, snad jsem Vám aspoň trošku udělala hezčí neděli/pondělí.

A nezapomeňte, když nejde o život, tak jde o hovno!

Vienna

Vídeň, tady nás máš!

Článek už jsem jednou vydala, bohužel jsem ho jako správný šikulín vymazala. Why not. Jak jsem již v předchozím zmiňovala, měly jsme se bájově. 

Ztratily jsme se, zamkli nás uprostřed Belvedere, vypily hooodně kafe, měly počasí na objednávku, super ubytko přes airbnb, peckovní schintzl a skvělý výhled na Gloriette.

Nezapomeňte si pustit tuhle pecku.

Z fleku bych se přestěhovala do Vídně, prostě krása.








































Používá technologii služby Blogger.