pátek 9. září 2016

Muž jménem Ove

"Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit Saabem"

Byla jsem skeptická. Ano byla. A to byla chyba! Dejte Ovemu šanci, aby Vás rozesmál a rozplakal, věřte mi, že toho nebudete litovat.

Přiznám se, že "oddechovkám" příliš neholduji a nefandím, ovšem tohle, klobouk dolů Fredrikovi Backmanovi, který Vás dokáže v jedné minutě rozesmát a v další rozbrečet jako želvu, které ani kapesníky nestačí. A navíc je pan spisovatel fešák (to bylo trošku mimo mísu, ano).

A o čem tahle kniha vlastně je? 

Ove je 59 letý brůča, kterého ho už život bez své drahé polovičky nebaví a chce spáchat sebevraždu. To ovšem netuší, kdo a co se mu nastěhuje vedle/do jeho domu. Z velkého bručouna, který Vás začátkem knihy hrozně štve a říkáte si, proč je ksakru takový protiva! Se v průběhu knihy stane dobrák od kosti, který to hold v životě neměl jednoduché a přišel i o svou jedinou spřízněnou duši. A zaboha se mu nedaří se zabít.

Postupně máte Oveho víc a víc radši a to nejen proto, že je to muž, který víc koná, než mluví, ale že je to muž, který svou ženu miluje víc, než svůj život. 

V momentě, kdy se do Oveho čtvrti přistěhuje temperamentní žena jménem Parvaneh, převrátí mu jeho život vzhůru nohama a Ove nemá ani čas se v klidu zabít. Dalším významným momentem je kočičák bez půlky ocasu a ucha, který se stane Ovemu parťákem a ten je najednou i přes svůj počáteční odpor rád, že má společnost. 

A ano Ove, nakonec se skutečně staneš expertem na "renovaci koček".

I přes Oveho počáteční nevrlost vůči Parvaneh Ove zjístí, že vlastně "není až tak nemožná" a že je vlastně jako dcera, kterou nikdy neměl.

V knize je tolik vtipných a zároveň tolik k zamyšlení hodných spojení, že se s Vámi musím o několik z nich podělit (a třeba Vás i nalákat):
  • Na otázku, proč musí být pořád tak příšerně šťastná, mu odpověděla, že i jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy
  • Chlapa dělají činy, ne slova
  • Kdyby se ho někdo zeptal, řekl by, že dokud nepotkal Sonju, nežil. A poté, co odešla, taky ne.
  • Kocour seděl v kuchyni a tvářil se, jako by mu Ove dlužil peníze. Ove na kocoura na oplátku hleděl, jako by mu před chvílí zazvonil u dveří s biblí v podpaží a vyptával se ho, zda je připraven vpustit Ježíše do svého života.
  • "Já nejsem firma na renovaci koček", ujistil Ove kocoura.
  • Pokoušel se Sonju přesvědčit, aby nedávala žebrákům na ulici peníze, protože si za to beztak nakoupí kořalku. Nepřestala s tím. "Můžou si s penězi dělat, co budou chtít" řekla. "Ove, požehnaný není ten, kdo bere, ale kdo dává".
  • Každý člověk musí vědět, za co bojuje.
  • V domě bylo hrobové ticho. Všichni spali. Vtom mu došlo, že výstřel pravděpodobně probudí kocoura. Tu potvoru tím vyděsí k smrti. Drahnou chvíli to promýšlel, až položil pušku na zem a odešel do kuchyně pustit rádio. Myslel si, že až rána probudí kocoura a on pak uslyší rádio, dost možná ho napadne, že je to jen jedna z těch moderních písniček.
  • Měl to být den Oveho smrti. A zatím to byl předvečer rána, kdy se probudil a měl doma nakvartýrovanýho nejen kocoura, ale ještě teplouše.
  • "Má příliš velké srdce" oznámí neomaleně lékař. Parvaneh se na něj dlouze zadívá. A pak si nanejvýš zkoumavě prohlíží Oveho. Opět se podívá na lékaře, skoro jako když čeká, že lékař každou chvíli roztáhne ruce, uvolní překřížené prsty a vykřikne: "žertuju!" Protože to ale neudělal, propukne Parvaneh v smích. "Vidíte, co musím snášet?" unaveně zavrčí Ove na lékaře a zdvihne oči v sloup.
  • "To já tady, krucinál, umírám!" nale se namítá Ove. Parvaneh přikývne a vřele se na lékaře usměje. "To je všechno?" Lékař rezignovaně zavře desky s dokumenty. "Pokud bude brát medikamenty, můžeme to udržet pod kontrolou". Parvaneh na něj odmítavě mávne rukou. "Tak to si nemusíte dělat starosti. Ove je totiž na umírání strašlivě neschopný!" 
  • "Kocour dostane dvakrát za den plechovku tuňáka a nerad kadí u cizích doma. Respektuj to"
Ove Vás skutečně chytne za srdíčko. Ať jste tvrďáci nebo nejste, dejte mu šanci.

Žádné komentáře:

Okomentovat