Útok na pekárnu

Po přečtení jsem dostala takovou chuť na BigMaca, že jsem se musela držet, abych nesedla na bus a nevyrazila hned. Tak jsem vyrazila až o několik dní později (ostuda). Od teď budu mít BigMaca spojeného s Útokem na pekárnu.

Opět jedna z knih u které mne zaujala obálka, ilustrace a příběh psaný zelenou barvou. Zelená tomu vévodí.

Z knihy mám poněkud smíšené pocity a vlastně ani nevím, jak jí ohodnotit, myslím, že si musí udělat názor každý za sebe.

Pro mně to byla symbolicky laděná, filozoficky napsaná kniha, která v sobě skrývala mnohá zákoutí a dvojsmysly, které Vám buď došly a nebo taky ne.

Je o muži, který má nepřekonatelný hlad a ten musí ukojit. Hned.

Přijde mi, že se v knize zrcadlí dnešní doba, plná všeho a vlastně ničeho pořádného. Všeho uspěchaného a neosobního. A tohle všechno v sobě snoubí tahle kniha. Symbolikou je právě onen hlad.

Výsledný dojem je pozitivní, přečtu znovu a třeba tomu porozumím víc (a nebo taky ne).

"Ten zvláštní dojem, že mi v těle něco chybí - pocit zhmotnělé nicoty - se, jak se zdálo, čímsi podobal ochromujícímu strachu, jaký vás zachvátí, když se octnete na samém vrcholku vysokánské špičaté věže."