Jak jsem byla doma

Tak jsem byla zase doma. A fotila. A zjistila, že je těch fotek celkem dost, tak proč se s Vámi o ně nepodělit? Samotnou mě baví spíše fotky než-li dlouhé články. Tak tady je máte.

Klasicky naše zahrada v létě vypadá jako džungle plná květin (mamka se minula oborem a měla být květinová designérka, místo toho je analytik..), zvířat, barev a dobré nálady.

V létě je chalupa ve znamení sekání zahrady (což při dvou zahradách dá trošku zabrat), sběru divizny, rybízu, hrášku a mého neustálého focení. Protože na chalupě můžu vyfotit i to hovn* a bude vypadat krásně. Asi ta atmoška tady. Jako by se Svět zastavil.

Za humny máme hory, čerstvý vzduch a spousty lopuchů, šup s ním na hlavu. A pokud se Vám zdá, že fotím neustále nějaké traviny, plevel a motýlky, tak ano, příroda mě baví a každou kytku v okolí mám zdokumentovanou.

Nachytala jsem bronz, nějakou tu spáleninu hlavy a spoustu dobré nálady.

A zase zpátky do Prahy.

Audiokniha - Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho putování

Co byste dělali, kdyby s Vámi Vaši nejbližší přátelé přestali ze dne na den komunikovat? Nechtěli s Vámi mít nic společného a vlastně Vám ani neřekli důvod? Co když Vás to poznamená na celý život? A vezme to kus Vašeho pravého já? A budete se cítit natolik bezbarví, až pro Vás nebude mít smysl života vůbec nic?

Hlavnímu hrdinovi Cukurovi se vše výše uvedené stane. Nedokáže se s tím smířit, chce radši umřít, než žít takhle v nevědomí a bolesti. Snaží se zapomenout, ale ona minulost ho vždy dožene a káravě mu připomene, co se jak má.

Díky jisté přítelkyni bude mít šanci se po několika letech vidět znovu se svými bývalými kamarády, zeptat se jich na onu "věc", díky níž se s ním přestali bavit. Cukuru přijde na zajímavé zjištění, že ony věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají a není to vždy tak, jak je vidíme my sami, svýma očima.

Kniha je hodně pohledem do duše člověka, jehož drásá vnitřní pocit beznaděje, nevědomí, trápení, nepochopení a nevyrovnaností se sebou samým. Hlavní hrdina, neustále se vidící jako bezbarvý, jako někdo, kdo nestojí ani za řeč, ani za zmínku, natož někdo s kým je možno navázat vztah. Ale co když je to všechno úplně jinak? Co když se vždy vidíme v určitém světle, ale druhá strana našeho já může být viděna v úplně jiných barvách?

Audioknihu namlouvá Martin Myšička, kterého musím moc pochválit, protože se kniha výborně poslouchá, prožívá a stala jsem se během několika dní závislá na jeho hlasu a potřebovala jsem slyšet, jak to všechno vlastně dopadne. Takže Martine, díky, získáváš plný počet plameňáků!

Celkově hodnotím audioknihu velmi pozitivně. Až do poslední chvíle jsem byla v napětí a nevěděla jsem, jak to celé dopadne a jak to pan Murakami vlastně vymyslel. A že to vymyslel bravurně. Navíc jsem se mnohokrát nachytala, že mě nutí přemýšlet nad mým vlastním životem, filozofovat a tiše obdivovat jeho dílo. A takové knihy já moc ráda! Myslím, že tohle prostě potřebujete. A já mám absťák a potřebuji k poslechu další Murakamiho knihu!

Pokud si budete chtít knihu poslechnout, tak máte možnost třeba zde: Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

Děkuji Audiolibrix za poskytnutí nahrávky, jsem nadšená! Papírové knihy budou muset počkat.

P.S.: chystám pro Vás samostatný článek čistě jen o audioknihách.